Křemíkové nebe 2.0 - mini elektro muzeum

stará elektronika má své kouzlo :-)

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


it_historie_zajimavosti

Vzpomínky servisního technika z podniku Kancelářské stroje n. p.

Francouzi okolo roku 1965 často spolupracovali s „takzvaným východním blokem“, třeba firma Matra (Mécanique Aviation Traction). Ta nedělala jen závodní auta, ale i elektroniku a zbrojní průmysl. Tehdejší francouzský prezident Charles de Gaulle se snažil posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie. Takže se zasadil o vystoupení z NATO a „vyhozením“ ústředí NATO z Paříže. Francouzi začali pokukovat po tehdy úspěšných Rusech (kosmický program, sondy k Venuši). Například laserové kotoučové odražeče pro sondy na Měsíci (Lunochod 1 a 2) stále fungují a dodnes se přes ně měří vzdálenost Měsíce od Země z různých observatoří. Proto tedy došlo ke sblížení. Takovým druhotným výzkumem byly například bulharské kalkulačky Elka. Bulhaři nezaháleli a chytli příležitost „za pačesy“. Z tohoto výzkumu vznikla první kalkulačka Elka 21. Ta byla velká jako polovina psacího stolu. Byla plná germaniových tranzistorů a obsahovala feritovou paměť. Později Bulhaři svou šikovností zabrousil do USA, kde tehdy krachovaly firmy General Instruments a Rockwell. Obě firmy tehdy vyráběly kalkulačky, které se špatně prodávaly, protože je cenově válcoval japonský Sharp. Bulhaři podivným způsobem skoupili celé kontejnery integrovaných obvodů (4 bitové výpočetní jednotky) a začali s výrobou kapesních kalkulaček. V roce 1975 to byl naprostý hit a každý ji chtěl mít (asi jako dnes iPhone).

Rusové byli (jsou dodnes) dobří na vakuovou techniku (vysílací elektronky, klystrony, permaktrony, magnetrony), raketové motory, samopaly a tanky. V elektronice pokulhávali. Tak vyrobili „škrabku“ na integrované obvody. Občas zajeli něco pokoupit od Intelu do USA a okopírovali to do puntíku. Zvětšili, obkreslili vrstvy na milimetrový papír, udělali filmové předlohy, zmenšili a fotolitografickým procesem vyrobili kopii. Podobným způsobem se k jednoduchým integrovaným obvodům (hradla, klopné obvody, registry, jednoduché PROM paměti) dostala i tuzemská Tesla. Taky se zde škrabalo a kopírovalo, viz klon procesoru Intel 8080. Tehdy to ještě šlo, řádně se utajovalo. Hustota integrovaných obvodů byla nízká, jen SSI a MSI (stupeň integrace - počet tranzistorů nebo hradel na čipu). Do větších hustot se už příliš nepouštěli (LSI, VLSI), snad jen něco málo se dělalo v Tesla Piešťany (mikroprocesory). To samé se pokoušeli dělat Maďaři ve vývojovým závodě Elektronika Vállalat, kousíček od Budapešti a Východní Němci ve Forschung Centrum Dresden (výroba pak probíhala v Erfurtu). Maďaři zase měli dobré vazby v USA díky vývoji atomové bomby. A díky emigrovaným fyzikům se dostali s drápky až do americké Fairchild Semiconductors (společnost, zaměřená na výrobu polovodičových součástek). Díky tomu získali celou tehdejší řadu TTL obvodů, kterou pak hromadně vyráběl Texas Instruments. Dodnes obdobný postupy praktikuje Čína a docela jí to prochází. Od integrovaných obvodů po stíhačky – je to levné, jsou pracovití a na západě by to stálo majlant.

Co se týká výroby průmyslových počítačů. Například u pořizovačů dat v různých skladech byly počítače i s kazetopáskovou jednotkou nebo s děrnou páskou. Profi magnetofonová jednotka uměla na tehdejší dobu divy - rychlopřevíjení, reverz, vyšší hustotu záznamu než klasické „magiče“ na hudbu. Jednalo se povětšinou o stroje německé nebo polské výroby. To, co je možno vidět (kazeťáky) od Tesly, bylo určené hlavně do škol. Ve výrobě nebo na výpočtových centrech takové věci nebyly vůbec. Neobstály by totiž v náročném provozu. A když stál sálový počítač, bylo zle, protože každá hodina stála desetitisíce korun.

Samotný profesionální počítač v tehdejších cenách stál okolo 10 milionů korun. Také byla nezbytná klimatizace. Ty počítače většinou obsahovaly 8„ disketové jednotky a půlpalcové pásky s podtlakovým tlumením, aby se pásek nepřetrhnul, když zabraly motory jako do pračky. Byl to naprosto nedostupný přepych. Okolo 80. let se vše začalo rapidně zmenšovat. Především s příchodem IBM PC. Ty se dovážely i do ČSSR. Na Tchaj-wanu se komponenty začaly bezostyšně kopírovat. Vyšlo to levněji, než dovoz přímo z USA.

On to málo kdo chtěl slyšet, že v ČSSR a dalších zemích RVHP probíhal nějaký vývoj a využití výpočetní techniky. Ne vše u nás bylo jen „ruské“. Například feritová paměť na výstavě Retrobajty je původně z bulharské kalkulačky Elka 22. Bylo několik bulharských „inovací“ dvaadvacítek (foto https://www.olx.bg/ad/kalkulator-elka-22-CID618-ID7ylqr.html). Předchozí verzí tohoto výrobce byla Elka 6521. Ta byla těžká jako tehdejší televizor. Dále následoval model Elka 22M, který byl o třídu lehčí (plasty).

Elka 22 měla pořádně velké barevné klávesy, na to si Bulhaři potrpěl. Elku 6521 vyvíjeli Bulhaři potají společně s Francouzi v roce 1965 tak, aby byli v RVHP první. Bulharům šlapali na paty Východní Němci se kalkulačkami Soemtron - dělali digitronové (znaková nebo číslicová výbojka, sloužící k zobrazování číslic nebo jiných symbolů) kalkulačky.

Okolo roku 1975 Bulhaři vyráběli různé stroje s germaniovými tranzistory, které byly dost nekvalitní. Díky Germaniovým tranzistorům neuměly počítat v podchlazené nebo přetopené místnosti. Ty bulharské tranzistory nebyly kdovíjaký zázrak. Stačilo na ně fouknout fénem a už stroj nefungoval. Každopádně v té době byly jiné měřítka „spolehlivosti“, než je tomu dnes.

it_historie_zajimavosti.txt · Poslední úprava: 2018/12/20 23:04 autor: tkramny